Plavení dřeva a voroplavba patří k jedné z nejstarších profesí lidstva. Byl to nejjednodušší způsob, jak přepravit dřevo z lesů do měst a osad k jejich rozvoji. Vltava byla pro dřevo hlavní dopravní cestou na našem území.
Hrad Český Šternberk se řadí k nejstarším hradům v Čechách. Dodnes je v držení rodu Sternbergů, který ho v roce 1241 založil. S jeho členy se zde můžete i potkat. O to je návštěva zajímavější.
Netradičním lákadlem pro návštěvníky Muzea Šumavy v Kašperských Horách se stala živá zmije s mláďaty. Umístil ji sem zoolog muzea Ivan Lukeš, který zároveň provozuje záchrannou stanici pro zraněná volně žijící zvířata. Po několika týdenním pobytu v teráriu čeká ale zmiji i její potomky návrat do volné přírody.
Až dva týdny trvá, než z kusu dřeva vznikne krásná socha madony, jiného světce nebo člověka, který je zpravidla spojen s bohatou šumavskou historií. Jejich tvůrcem je řezbář Vladivoj Hrach. Tvoří a se svou rodinou žije v domě na náměstí v Kašperských Horách.
Historie stále nabízí nová překvapení. Platí to i o životě a díle Čeňka Habarta, jednoho z nejvýznamnějších českých vlastivědných pracovníků na konci 19. a v první polovině 20. století. A také o účasti jižních a středních Čech na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895.
Neznámé kapitoly z historie Sedlčan nabízí kniha od Jaroslava Nádvorníka „Tenkrát v Sedlčanech“. Knihu vydalo Městské muzeum Sedlčany a její slavnostní křest se uskutečnil 4. prosince.
Vyrobit pěkné rukodělné dílo je umění, ale prodat ho je také kumšt. Teprve, když si hezký džbánek od hrnčíře, formu od perníkáře, košík od košíkáře, nebo dřevěnou hračku, či dečku z modrotisku někdo koupí, naplňuje se smysl práce řemeslníka. Tak to bylo po staletí a je tomu tak i dnes. Podívejme se proto jak se řemeslné […]
Vyrobit sud, to je umění. Vyžaduje znalosti, speciální dovednosti a řemeslné zkušenosti předávané z jedné generace bednářů na další. Poznáme to při návštěvě bednářské dílny. Taková se nachází v areálu Plzeňského Prazdroje v Plzni.
Vory se alespoň na chvíli vrátily na Vltavu. Dokonce nejen na ni, ale také na Labe. Opět se po několik dní dřevo vázalo dřevem, klády spojené do tabulí vytvářely vory a ty spojené do jednoho celku vytvořily pramen. Tak tomu bylo na Vltavě a jejích přítocích po staletí od hlubokého středověku.
Na dveřích tohoto domu v Bechyni ještě visí jmenovka „Vojtěch Husa“. Zvoníme. Přichází otevřít Václav Husa, syn původního majitele domu. Ještě jako kluk se plavil na vorech. Poslední z rodu Husů.
Zde budou odkazy na nejnovejsi clanky z daneho mista.