Přátelé! Vodáci! Vypovím vám příběh pravdivý a vzrušující. Bude o lásce opravdových českých vodáků a vodomilů, o Vltavě.
Moje mládí a léta dozrávání ubíhala ve mlýně na Vltavě, v malé osadě Buzkov v jižních Čechách. Nedaleko proti proudu se nacházel Purkarec, jedna z nejznámějších plaveckých vsí na Vltavě. Dnes je mlýn zatopený, stejně jako celá osada Buzkov. Proto píši tyto vzpomínky.
Plavení dřeva a voroplavba patří k jedné z nejstarších profesí lidstva. Byl to nejjednodušší způsob, jak přepravit dřevo z lesů do měst a osad k jejich rozvoji. Vltava byla pro dřevo hlavní dopravní cestou na našem území.
Na dveřích tohoto domu v Bechyni ještě visí jmenovka „Vojtěch Husa“. Zvoníme. Přichází otevřít Václav Husa, syn původního majitele domu. Ještě jako kluk se plavil na vorech. Poslední z rodu Husů.
Vltava – naše nejdelší řeka od pramene pod šumavskou Černou horou k fotogenickému splynutí s Labem u Mělníka potřebuje 433 km. Jedním z nejromantičtějších míst na jejím toku bývaly legendární Svatojánské proudy, které „pohřbily“ přehradní vody mezi hydroelektrárnami ve Štěchovicích a Slapech.
Zde budou odkazy na nejnovejsi clanky z daneho mista.