Na tento příběh jsem narazil při cestách za historií Šumavy. Je to příběh jedné reálné letecké havárie, šumavského listonoše a dopisu.
Moje mládí a léta dozrávání ubíhala ve mlýně na Vltavě, v malé osadě Buzkov v jižních Čechách. Nedaleko proti proudu se nacházel Purkarec, jedna z nejznámějších plaveckých vsí na Vltavě. Dnes je mlýn zatopený, stejně jako celá osada Buzkov. Proto píši tyto vzpomínky.
Netradičním lákadlem pro návštěvníky Muzea Šumavy v Kašperských Horách se stala živá zmije s mláďaty. Umístil ji sem zoolog muzea Ivan Lukeš, který zároveň provozuje záchrannou stanici pro zraněná volně žijící zvířata. Po několika týdenním pobytu v teráriu čeká ale zmiji i její potomky návrat do volné přírody.
Až dva týdny trvá, než z kusu dřeva vznikne krásná socha madony, jiného světce nebo člověka, který je zpravidla spojen s bohatou šumavskou historií. Jejich tvůrcem je řezbář Vladivoj Hrach. Tvoří a se svou rodinou žije v domě na náměstí v Kašperských Horách.
Vyrobit sud, to je umění. Vyžaduje znalosti, speciální dovednosti a řemeslné zkušenosti předávané z jedné generace bednářů na další. Poznáme to při návštěvě bednářské dílny. Taková se nachází v areálu Plzeňského Prazdroje v Plzni.
Na dveřích tohoto domu v Bechyni ještě visí jmenovka „Vojtěch Husa“. Zvoníme. Přichází otevřít Václav Husa, syn původního majitele domu. Ještě jako kluk se plavil na vorech. Poslední z rodu Husů.
Zde budou odkazy na nejnovejsi clanky z daneho mista.