Podél břehů Vltavy je mnoho přírodních krás, historických zajímavostí, ale i selských dvorů s nabídkou pobytů. Také s ochutnávkami čerstvých potravin, ať už s kvalitou BIO, EKO nebo se značkou Regionální potravina a Klasa.

 Letos, kdy budeme trávit většinou dovolené  u nás doma, je to přímo nabídka nejen lákavá, ale i velice zajímavá, a tak  v krátkosti  stojí za to se  na pár takovýchto míst s tuzemskými dobrotami vypravit.

Rybí chuťovky z Blatné a od Tábora

A jaké by to bylo povltavské zastavení bez ryb. Jižní Čechy mají ve svém portfoliu vynikajících  regionálních potravin označených  už všeobecně známým zeleným ozubeným  kolem s pahorkem a i s tímto logem hned dvě  opakovaně vyznamenávané firmy. Je to Blatenská ryba, kterou známe z vůně svátečně upravených vánočních kaprů a pak rodinná firma Tilapia. Ta se v poslední době připomíná na různých potravinářských výstavách a vždy sklízí  během ochutnávek obrovský úspěch.

Tilapia jako rodinná firma vznikla v roce 2015 z malé soukromé zpracovny, kde se tradice receptur, záludnosti chovu ryb a zpracovatelských dovedností dědila přes tři generace. Jan Hora, jehož rodina provozuje tuto firmu  prozradil, že se Sumeček africký a Tilápie nilská  chovají v recirkulačních rybochovných zařízeních, jež používají k ohřevu vody i k vytápění odpadní teplo z bioplynové stanice. Tam se jako palivo mimo jiné používá odpadní kal vzniklý v rybochovu – rybí exkrementy a nezužitkované krmivo. Tento proces chovu a zpracování je uzavřeným kruhem, kdy je využito téměř vše, co je vyprodukováno, bez zbytečného odpadu. „Stejně jako u jakýchkoliv jiných hospodářských zvířat, kvalita masa je úzce spjata s tím, co ryby jí a jak jsou chovány. Kvalita vody a kvalita krmiva jsou  nezbytnou podmínkou pro chuť a nutriční hodnoty konečného produktu. Naše klíčová koncepce je nabízet ryby a rybí výrobky velmi vysoké jakosti, aniž by bylo ohroženo životní prostředí, zdraví a blaho našich ryb. Od jikry až po klobásu – to je naše podnikání v jedné větě,“ uzavírá stručné představení firmy se sídlem v Hrobech u Tábora Jan Hora.

Zvěřina ze Šumavy

Při toku Vltavy jsou  nejen selské dvory a rozsáhlé plochy polí, ale i lesy se zvěřinou, kterou nabízí  v přepestrém sortimentu  a dobře adjustovanou jiná rodinná firma  s příznačným označením Šumavská zvěřina.  Vlastní ji rodina  Josefa Kopačky. Vloni tato firma, působící na našem trhu přes 20 let, získala hned tři ocenění udílené Státním zemědělským a intervenčním fondem. „Naším cílem účastnit se  této soutěže kvality bylo posunout firmu zase trochu dál. Úspěch se dostavil hned u třech výrobků. Klasou se už dnes může pyšnit  chlazená jelení kýta bez kosti, chlazená kýta z divokého prasete bez kosti a chlazená srnčí kýta bez kosti z mladé zvěře,“ prozradil Josef Kopačka. Jak dodal, jedním z jejich prvních strojů byla malá stolní odblaňovačka, pomocí které mohli pečlivě opracovat maso. A jelikož v portfoliu firmy nechybí ani kořenící směsi na zvěřinu a klobásy se salámy z těchto mas včetně  podrobné kuchařky na výrobu zvěřinových delikates, je pro to vysvětlení také jednoznačné. “ Všechna tato jídla uvařila a nafotila manželka v naší kuchyni. Vaříme hlavně ze zvěřiny, rádi zkoušíme nové recepty, kombinujeme suroviny i chutě. Když pak rodinní příslušníci řeknou, že jim chutná a že to stojí za to, objeví se recept s fotkou na našich webových stránkách“, dodává Josef Kopačka. A jelikož si právě přes jejich internetové stránky lze zvěřinu i objednat, není nic složitého si ji nechat ze dne na den doručit spolupracující firmou Fofr do různých míst naší republiky.  Zvěřina je uložená ve speciálních plastových krabicích v ledu a jen z obalu vykukuje teploměr,aby zákazník viděl na vlastní oči, že je za příslušné nízké teploty zboží i rychle doručeno.

Biofarma od Berouna

Vltava kličkuje krajinou, a tak i my se z jednoho břehu přesuneme na druhý a mrkneme  pro změnu k jihočeským biozemědělcům na farmu Olešná. Tam  víc než 10 let hospodaří Lenka Křížová a pátým rokem Tomáš Zídek. Oba jsou vystudovaní zemědělští inženýři, kteří se léta věnují  ekologickému zemědělství. Na jeho chod se hned po promoci Tomáš Zídek  zajel podívat do Norska. Myšlenka mít jednou svou biofarmu jej už neopustila. „Měl jsem sice hodně nakoukáno, ale praktické zkušenosti žádné,“ říká Tomáš Zídek. Přesto dnes jako jediný dodává v sezóně a ve větším množství svou biozeleninu třikrát týdně do řetězce se zdravou výživou Country Life. Je to většina druhů zeleniny, u níž je ochrana proti škůdcům ryze přírodní bez pesticidů a herbicidů. A jaká je ta přírodní cesta ochrany? “ Na biofarmě nedaleko Berouna nám v začátcích čtvrtinu dýní Hokkaido sežraly nutrie a divočáci, řepu snědli  hraboši a srny. Divočáky proto chceme odradit elektrickými ohradníky,  hraboše pak poštolkami,  pro něž zkusíme pole osadit bidýlky. Poradíme si ale i se sviluškami i mšicemi, proti nimž do skleníků nasazujeme dravé roztoče nebo vosičky, které udržují populaci nevítaných hostů v normálu,“ poznamenává  Tomáš Zídek.

Na pražské Náplavce u farmářů

Z Olešnice  se po proudu Vltavy přesuneme do Středočeského kraje. Po procházce krajinou a prohlídce nesčetných památek  určitě vyhládne, a  tak máme na výběr buď vytáhnout z batohu jednu z dalších pochutin oceněných značkou Regionální potravina a nebo popojet přímo k Vltavě na Náplavku v centru Prahy. Tam si dát do nosu na farmářských trzích pořádaných  už léta velmi zdařile rodinou Sedláčkových a obsazovaných farmáři nejen ze Středočeského kraje. Už jsou trhy znovu otevřené a lidé, byť v době naší návštěvy s rouškami, tam baští  nabízené dobroty. Také popíjejí  moky v podobě piva z malých pivovarů a nebo ovocné šťávy ze sadů, kterých je v povodí Vltavy nespočet.

Uzeniny z Davle a víno z Mělníka

Pro ten první případ se přímo nabízí,  podle pohádky o stolečku prostři se, rozložit někde v lese na pařez ubrousek a dát si pár přinesených dobrot.  Třeba  od firmy Řeznictví Dolejších, které ze svého sídla v Davli šíří své uzeniny nejen po středních Čechách, ale i v dalších regionech. I tam putovaly tyto značky kvality a je to salám Poličan, pak i suchá klobása Pepík nebo Frantík.

V Praze ale nezůstaneme, po vlnách tohoto našeho veletoku se postupně dostáváme až do Mělníka.  Tam ze slavné Lobkovické vinárny z mělnického návrší při dobrém vínu z tamních sklepů, taky už s různými oceněními, sledujeme podle písně: „Tam u Mělníka, tam kde se stýká Labe se řekou Vltavou,“ malebné výhledy do kraje. Jsme v našem pomyslném cíli cesty.  Máváme na pozdrav všem poutníkům, kteří po vodě, autem, na kole nebo pěšky sledovali s námi koryto modrotoké Vltavy. Ta v těchto dnech hostí na svých vlnách čím dál tím víc poutníků, radujících se z krásných výhledů a z velmi pestré a bohaté krmě od našich sedláků a potravinářů, co umí proměnit dary polí  v různé dobroty.

Eugenie Línková